A jsou tady zase Vánoce! A já jsem se ve všem tom shonu na ně nezačala ani pořádně těšit! Ani jsem nenapsala Ježíškovi....Je pravda, že to už pár let nedělám, ale zrovna letos bych tak ráda.....Je 30 minut po půlnoci, už jsou vlastně Vánoce. A já mám dopis ve žluté obálce. Popsala jsem dvě strany A4, tak dlouhý dopis ode mě ještě nikdy nedostal.....

Není to seznam věcí, které chci najít pod stromečkem. Nevypsala jsem předměty, ze kterých chci mít jedničku. A přece o něco prosím.....

Začalo to malým ohlédnutím za rokem 2008. Stalo se toho hodně, věci radostné i bolestné. Na začátku dopisu jsem tam chtěla vypsat všechno, ale nakonec jsem zjistila, že na to škaredé jednoduše nezbylo místo.....

Děkovala jsem Pánu Bohu za všechny ty úžasné lidi, které mi poslal do cesty i za ty, kteří jsou se mnou už dávno a neopouštějí mě. Děkovala jsem za všechny hody, plesy, zábavy a akce, na kterých jsem mohla být. Děkovala jsem mu za to, že jsem i já, nepatrná osůbka ve velikém světě, mohla někomu pomoci nebo někoho potěšit.

A zároveň jsem ho prosila. Za sebe, ať jsem taková, jakou mě chce mít On. Taky za ostatní, za kamarády, kteří nevědí, jak dál. Za ty, co jsou nemocní, kterým dochází síly......

Je to krásný pocit. Utřídila jsem si myšlenky a zároveň se pomodlila. Obojí už jsem pěkně dlouzho potřebovala.Bůh je ten nejlepší psycholog na světě!Pane Bože, děkuju....Ty víš, za co všechno....

A vám můžu jenom doporučit: Napište i vy dopis Ježíškovi. A vůbec nemusí začínat Milý Ježíšku.....Co třeba Pane Bože.....