Je večer a já se chystám k modlitbě....myšlenky mi lítají sem a tam, nevím, kde začít....je toho tolik, za co chci Pána prosit, kolik lidí mě prosilo o modlitbu, kolik lidí okolo mě modlitbu potřebuje, ale nemluví o tom nebo to nevnímá.....kolik akcí a životních situací chci Bohu svěřit....ztrácím se.....začínám tím, na co myslím celý den, tuto myšlenku nosím pořád s sebou, protože se týká nejenom mě samotné, ale taky osoby, kterou mám ráda, prostě na to nejde jen tak zapomenout.....a potom si vzpomenu na další a další potřebné........co když na někoho zapomenu? Beru papír a tužku, všechny si je začínám zapisovat, po lidech přichází na řadu různé, pro mě nebo mé kamarády důležité akce...a po akcích....zase lidi...já vážně na někoho zapomněla......je to tak dlouhý seznam.......
A najednou si uvědomuju, za co všechno Pána prosím, ale vůbec mu neděkuju........a mám děkovat za tolik věcí....žiju, jsem zdravá a mám okolo sebe úžasné lidi, tamta kamarádka je šťastná, tamhleta akce se tak pěkně povedla.. ......to není všechno, je toho tolik, ani by se to sem nevešlo.....seznam díků je mnohem delší než seznam proseb.....vím, že s Pánem to všechno zvládneme a věřím, že jednou se věci ze seznamu proseb přesunou do seznamu díků za vyslyšené prosby......
Stále je večer, spíš noc......a já se jdu modlit..........Pane, děkujeme, že za Tebou můžeme přicházet se všemi svými starostmi a trápeními, že Ti můžeme svěřovat ty, které máme rádi, že Ti můžeme odevzdat všechno, na čem nám záleží......
Komentáře
:-)
Tvůj příspěvek mě připomněl sv.Filipa Neriho, který se odevzdáva Bohu natolik, že se mu daroval cele aniž by mu záleželo na jeho postavení, či znalostech. Bral totiž v potaz, že i jeho samostatné vědění je velkým Božím darem a on se jej v jedné své modlitbě přímo vzdává a nabízí jej opět Bohu, protože mu stačí pouze jeho láska. <br />
Hloubka modlitby je u dnešního člověka stále ještě nedoceněná. I já jsem měl delší čas problém se s ní ztotožnit. Dnes už jsem na tom o poznání jinak a využívám každé volné chvilky, abych si mohl s Pánem promluvit nebo jej o něco poprosit, ale i tak jej nemohu nikdy přestat chválit za jeho opakované imlosrdenství a neskonalé milosti, které mi opakovaně daroval ve svaté zpovědi. A nechci v tom být sám, a proto stálke rposím i za ostatní, kteří by měli také tak duchovně růst ale já se však menšit. A divila by ses, ale čím větší okruh lidí člvoěk zná, tím je to těžší, protože každý potřebuje prosbu toho druhého u tatínka, aby mu odpustil nebo mu pomohl v nesnázích(a to ještě nemluvím o bolestech, přes ty je tady terapeutem Panna Maria).
jsem na tom stejne:))
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.