Nadpis článku je napsaný finsky a česky znamená vítejte v Jyväskyle. Od 1. září se ze mě stala erasmačka se vším všudy. Bydlím na studentských kolejích se studenty z celého světa, ve škole na mě mluví anglicky a v obchodě pořád chodím od regálu k regálu, přepočítávám eura na koruny a přemýšlím o tom co se ještě dá koupit a co už je moc drahé. :)

Kamarádi mi říkali, ať o sobě dávám vědět a na přednášce o kulturním šoku zase říkali, že pro vyrovnání se s novým prostředím máme psát blog. Proč ne? Kamarádi si přečtou všechny moje zážitky a nemusím to každému psát nebo volat zvlášť (ale to neznamená, že vás ráda neuslyším nebo si s vámi nenapíšu :)), kulturní šok přežiju bez větší újmy na zdraví a jako bonus získám možnost číst vnoučatům příběhy na dobrou noc ze života jejich babičky. :)

Už u výběrového řízení jsem se seznámila s Monikou, trošku jsem ji znala od vidění, obě jsme totiž chodily do stejného ročníku na BiGy v Brně, ona do humanitní třídy, já do přírodovědné. Obě dvě nás na studijní pobyt vybraly (i v tomto slově je ypsilon na konci mluvnicky správně, v komisi byly samé ženy :D) a po kolečku všech písemností a formalit jsme společně vyrazily směr sever. Nejdřív vlastně jihovýchod, vlakem z Brna do Budapeště a odtud letadlem do finského Tampere. Cesta probíhala v poklidu až do doby, kdy nepřijel autobus, který nás měl z letiště v Tampere převézt do centra města. Měly jsme přes couchsurfing domluvené ubytování u finské studentky a neměly jsme se k ní jak dostat. Nezbylo nám nic jiného než přespat na letišti a do centra jet až druhý den okolo poledne.

Nakonec jsme si noc celkem užily, seznámily jsme se s Zsoltym (Žoltym) z Maďarska, který jel do Jyväskyly jako degree student. Coby správné Moravačky jsme mu nabídly domácí slivovici a meruňkovici, ale ani jedno mu moc nechutnalo....nechápu. :D

Kvůli problémům se spojem z letiště nestihl Zsolty svůj autobus do Jyväskyly a musel si koupit lítstek na náš spoj- naštěstí. Bez něho bychom autobusovou zastávku v Tampere hledaly jen těžko. Všechno dobře dopadlo a po zhruba dvouhodinové jízdě nás už v Jyväskyle čekala naše tutorka Pauliina.

Pauliina nás zavedla na koleje, máme s Mončou "apartmán" - dva pokoje s předsíňkou, malou koupelnou a malinkatou kuchyňkou.

Za ty tři dny co jsme tady, jsem stihly poznat nejenom centrum města a kampus, ale taky několik lidí. Holkám z Chorvatska rozumíme i když mluví chorvatsky (ale jenom něco :)), jedna Nizozemka od Monči dostala přezívku Usmrkánek, protože je nastydlá a pořád popotahuje, holky z Asie (najspíš z Číny, ale kdo ví- vůbec nemluví) vypadají pořád neskutečně smutně (jenom čekám, kdy se rozbrečí) a na Španěla a Němku pomalu začínáme uzavírat sázky kdy spolu začnou chodit. :D

Takže suma sumárum, mám se tady moc dobře. Až bude o čem psát, zase naco napíšu. A asi to bude brzy, zítra jdeme na první studentskou párty! :)