Kamarádi moji, už je to delší doba, kdy jsem se s vámi podělila o zážitky z mé cesty na sever. Ne že by mi došla inspirace, ale přes všechny zážitky jsem na psaní blogu pozapomněla. Tak se to pokusím aspoň trošku napravit teď. :)

Poslední příspěvek z Finska jsem psala 10. října. A teď je najednou 29. listopadu. To je celkem sedm týdnů. A za těch sedm týdnů se stalo neuvěřitelně moc věcí. Kromě našich a Honzy se za mnou přijel podívat ještě jeden kamarád se svojí sestrou a švagrem. Taky jsem byla na výletě ve Stockholmu, dokončila jsem praxi a prezentovala jsem Českou republiku malým i větším finským dětem. Na párty a filmové večery taky došlo (dokonce i s vínem! :)). Stejně jako na saunování, rozsvěcení vánoční hvězdy na náměstí, finský hokej a psaní prací do nejrůznějších předmětů.

Škoda je všude :)

Vzácná návštěva (taťka, Honza, já, Lucka a Matěj - kamarádi z Jyväskyly,mamka fotí)

Stockholm

Za těch sedm týdnů se stalo ještě něco. Začalo mrznout a sněžit. Taky se začalo později rozednívat a dřív stmívat. Třeba dneska se rozednilo v 9:06 a setmělo v 15:03. Ani nemůžu říct, že vyšlo a zašlo sluníčko. To už tady totiž nikdo víc než měsíc neviděl. Ve dne je pořád zataženo. Ale tak deprimující jak jsem čekala, to není. Když je sníh a mrzne, všechno je jasnější. Ta troška světla, která se k nám do Jyväskyly dostane přes mračna, se totiž od sněhu odráží. Horší je to bez sněhu a bez mrazu, když je břečka a vlhko.

Teď zrovna nemrzne a nesněží, tak za sněhem jedeme ještě trošku víc na sever. Čeká nás Santova vesnice, Rovaniemi, koupání v Arctic Sea a krásy Laponska. Oproti Laponsku je v Jyväskyle slunečního jasu až až. V Rovaniemi se rozední až po desáté a zatmí ve dvě... Snad uvidíme i polární zář. Podle předpovědi má být převážně mlha a to není pro pozorování polární záře to nejlepší. Ale....třeba se zadaří. :)