Za ten svůj skoro devatenáctiletý život už jsem byla párkrát zamilovaná. Neříkám, že jsem milovala, ale takové to příjemné poletování motýlků v břiše jsem zažila. :-) Je to prostě krása....nejdřív okolo něho jen tak chodit, povídat si s ním, poznávat ho a pomalu, ale jistě se zamilovávat.......A když se zamiluje i on do mě, no jé, to je najednou radosti a úsměvů. :-) Zatím pokaždé se něco pokazilo a láska najednou jak přišla, tak i odešla. A když odcházela, dávala si hodně záležet na tom, abych to pochopila :-) Ale to vám tady nemusím popisovat, vy určitě o trápení s láskou víte minimálně tolik jako já a mnozí ještě víc.

Lásky přichází a odchází. Některé zůstanou trošku déle, jiné odejdou za čtrnáct dní, některé vydrží celý život. Někdy se dva zamilovaní a milující drží za ruce, někdy se hádají, někdy spolu třeba i několik měsíců nemluví a snaží si namluvit, že toho druhého nemilují, aby nakonec zjistili, že bez něho nedokáží žít.......

A stejně jako je to s láskou mezi lidmi, je to i s láskou k Bohu......přichází a odchází....někdy jsme mu blízko a jindy s ním několik měsíců nemluvíme.....on je tady pro nás stále, někdy okolo něho chodíme a poznáváme ho, zamilováváme se do něho....a jindy procházíme bez povšimnutí, snažíme si namluvit, že bez něho dokážeme žít...kéž převládají chvíle opravdové lásky a těch okamžiků bez něj máme co nejmíň....